Výstava “Ardyledog Ganu” - CS156

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

PROJEKTY 2014 - 2017
  • Projekt: Výstava “Ardyledog Ganu”
  • Organizátor: MKS Třebíč, CS156
  • Rok: 2015
  • Misto: Výstavní síň Předzámčí Zámek, Trebic – CZ
  • Obdobi: 6 týdnů
  • Účastníci: akad. mal. Walther Smeitink-Mühlbacher CZ/NL
  • Veřejnost
    :     500 účastníků
  • Podpora: MKS Třebíč, Dana a Mirek Eliášovi, Kapucin-repro, B-technik
  • Katalog: "Ardyledog Ganu" ISBN: 90-6364-23-08


V Příštpu usazený malíř z nizozemského Arnhemu
Ve výstavní síni v Předzámčí jsou obrazy Walthera H. J. Smeitinka – Mühlbachera
 
Jan Dočekal
 
Třebíč. Výstava obrazů nizozemského malíře Walthera H. J. Smeitinka – Mühlbachera je k vidění pod názvem Ardyledog Ganu ve výstavní síni v Předzámčí. Uspořádalo ji MKS Třebíč.
Smeitink-Mühlbacher (nar. 1963, Doetinchem, Nizozemsko) studoval v prvé polovici 80. let v Nijmegenu umělecké řemeslo, dějiny umění a textilní tvorba, pak byl sedm let odborným učitel na Grafickém Lyceu v Utrechtu.
 
Devět let v Příštpu    
V druhé polovině 90. let se podílel na pořádání akcí v rámci partnerských vztahů mezi nizozemským Utrechtem a moravskou metropolí Brnem. Už před tímto obdobím, v jeho průběhu a rovněž po něm uskutečnil u nás postupně jedenáct autorských výstav - v Brně a Praze (tam i tam opakovaně), Rožnově pod Radhoštěm, Rožmberku, Kroměříži, v Moravských Budějovicích a v Příštpu na Třebíčsku. A právě k Příštpu nedaleko Jaroměřic nad Rokytnou má nejblíže. V roce 2006 tam s manželkou koupili starý dům. Osm let jej rekonstruovali a v listopadu 2014 otevřeli soukromou galerii s názvem Artidomus. Smeitink–Mühlbacher se naučil česky a získal státní občanství České republiky. Přítomná výstava je jeho již sto sedmnáctým samostatným vystoupením. V relaci se čtvrtstoletím aktivní tvůrčí práce jde jistě o úctyhodný výkon. A v relaci s délkou (netrvalého) působení Smeitinka – Mühlbachera v Příštpu jsme čekali na jeho třebíčskou výstavu poměrně dlouho.
Teď však se zdejším příznivcům soudobého umění vše vynahrazuje. Výstava v Předzámčí představuje zralého malíře, jehož projev abstraktního charakteru je založen na racionální vzájemné vazbě obrazových jednotlivostí, geometrických vztazích a tlumené zemité barevnosti.    
 
Něco zachovat skryté
Katalog jedné z předešlých Smeitinka – Mühlbachera výstav uvádí autorova informace: Chci určitým, mnou zvoleným způsobem, divákovi něco ukázat, ale současně něco zachovat skryté. Tedy si klaďme dvě řečnické otázky: Co divákovi ukazuje a zejména, co zachovává skryté.
Díváme se na skladebně vesměs složité malby. Všechny bez názvu. Mohou leccos připomínat z poznatelného světa, z něhož tvarově a ve skladebných základech jistě všelicos připomínají. Avšak nejde o nápodobu. Ke konečným obsahům a jejich sdělením malíř dospěl zkoumáním svých v nitru prožitých a proměněných vizí. Ty se mohou vybavovat v rozličných útržcích a spojovat bezprostředně při tvůrčím procesu. Samotný akt malby se stává základním tématem a obrazy polem, v jehož vymezení se odehrává veškeré sdělení.
Co tedy Smeitink – Mühlbacher sděluje? Svá konstruktivně – filosofická mínění o polohách a fragmentech vnímaného světa, jejichž obraz nehodlal namalovat. A co nesděluje? Pravděpodobně nejjemnější detaily těch mínění. Snad proto, že si není jist, že by o nich pověděl cokoli důležitého. Ale je také možné říci: Malířství, tedy jeho už sto let postupně rozvíjená moderní tvář, nemá ambici vyprávět příběhy přírody a lidí, své příběhy formuje a nabízí v liniích, plochách, barvách a ve vztazích mezi nimi.
Hmatatelná emoce       
Dva výňatky z textu W. T. Turmoda v katalogu výstavy „Wonderlijk tasbare emoce“, obrazy Walthera Smeitinka–Mühlbachera, Bussum (nizozemská provincie Severní Holandsko), 27. května – 30. června 2002.
Při zahájení práce na novém cyklu obrazů Smeitink– Mühlbacher očekává, že ho nepotká nic jiného, než samé nové věci, ale vždy se musí smířit se zjištěním, že jeho výchozí bod je ovlivněn posledním cyklem, který tvořil, i když si občas naordinuje několikaměsíční klidové období. Je to takový domino efekt: Konec předchozí série určuje začátek série další. Každý krok v tvůrčím procesu je jako pátrání v budoucnosti, musí vyústit v něco nového, protože opakování tahů nikam nevede. Uvnitř cyklu obrazů funguje každý jednotlivý obraz jako zrcadlo a referenční rámec pro ostatní obrazy. Společně udávají směr, určí si navzájem tvar a obsah.
Smeitink–Mühlbacher navazuje během tvořícího procesu rozhovor se svou vlastní prací, přičemž přiděluje vlastnoručně vytvořeným materiálům klíčovou roli. Vedle toho dopřává i sobě prostor a čas, aby zkoumáním a pozorováním zvýšil své vědomí o použitých materiálech a aby takto mohl svůj příběh vyprávět důkladněji. Jako kdyby sám žil proces vzniku svého díla. Drhnutím, škrábáním, hlazením, řezáním a manuálními zásahy vzniká v textuře práce krok za krokem pečlivě sestavené vrstvení, které ukazuje z různých úhlů pohledu pokaždé nové nuance.  
 
Walther H. J. Smeitink–Mühlbacher, Ardyledog Ganu, obrazy, Výstavní síň Předzámčí, Zámek Třebíč. Výstava je přístupná do 30. října 2015, otevřena je v pondělí až pátek od 9. do 16. hodiny, v sobotu a v neděli od 13. do 16. hodiny. www.mkstrebic.cz/
 
Třebíčský deník
 
 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky